Před pár měsíci, v době, kdy jsem věnovala svůj čas nejen pečení a soutěžení, ale i Vám, proběhla listopadová výzva v Gurmetu s názvem Šachovnicový dort. K pečení se pojí samozřejmě příběh a spousta zážitků, které se nedějí každý den, avšak to si můžeme povědět až za chvíli.

Blog nemá být psán pouze o jídle. Kvanta receptů najdete na kdejakých webovkách. Mám pocit, že člověk si chce přečíst i část odehrávající se za plátnem. Od podzimu se rozhodně neflákám. Peču, vařím, fotím, ikdyž v menší míře než dříve. Například slíbené porovnání Red velvet cake originálu a od Dr. Oetker bylo provedeno, otestováno, ochutnáno, zhodnoceno, pouze ne napsáno. Stejně tak i vánoční cukroví, které nemá nyní smysl věšet, Velikonoce stihnu možná jen s Jídáškami. Den údajně zahrnuje 24 hodin po 60 minutách. Včera jsem se zamyslela, že kdybych se hodlala dožít 100 let (což při mém tempu a šikovnosti není pravděpodobné), pak by mě čekalo krásných zhruba 36 tisíc dní. Necelou čtvrtinu mám za sebou. Pokud Vám vrtá hlavou, kde jsem na tak depresivní věc přišla, pak se stačí podívat do mého diáře. Nejenže počítá kolikátý je právě týden a kolikátý den v roce, ale také odpočítává, kolik dní do konce roku zbývá. Snažil se autor snad o nějakou buzermetodu, jak dosáhnout svých předsevzetí??? Rozhodně mi denně připomíná, kolik jsem toho chtěla stihnout a kolik jsem toho nestihla.

Věříte na předurčení vlastností podle data narození? Já když se pustím do čtení svého znamení, tak se většinou najdu jako doma v kuchyni. Organizace, plán A, plán B a ještě nějaká ta rezerva. Bez rozmyslu neskáču po hlavě, pokud to však přinese ovoce a má to logické zdůvodnění, jsem ochotná to risknout. Kdo mě zná, pak ví, kdo nezná do hloubky, pak si bude myslet, že jsem lehounce šílenec. Neobjevila jsem, jak ze dne vymáčknout 30 hodin a ani Hermionin obraceč času stále nepoužívám. Studuju dvě školy, za což mě někteří společensky odepisují rovnou. Jo, bakalářku píšu jak noty na buben, trpím u toho, ale zdá se, že to má dobrou cestu a s průběžnými výsledky jsem spokojená. Nikdy bych netušila, že zvládnu napsat smysluplný vědecky znějící text. Jo, a jsem ve čtvrťáku na medině… hmmm … nebudu se tvářit, že jsem premiant, k odpadlíkům ale nepatřím. Neskutečně se těším na září, kdy si na facebooku postnu (doufejme) příspěvek s dokončenými sedmi ročníky studia :-). Do podzimu zbytek volna vyplňovalo právě pečení, občas nějaký ten sport a i tak se objevovaly dny, kdy jsem koukala na filmy, spala do aleluja a gaučingovala. Chtěla jsem zkusit víc. Začala jsem brigádničit jako hosteska.

Nevím, jak jsem se já, takový neprůbojný stydlivý tichý člověk, odhodlala vrhnout do jámy lvové. Moje představa náplně práce byla jednoduchá: být krásná a usmívat se. Začínám na ochutnávkách v albertech pro Kinder. Vůbec netušíte, kolik informací si musí chudák holka, co běhá 8 hodin po place v lodičkách, pamatovat za kraviny – od složení prodávaných výrobků, přes sledování cílové skupiny a používání správné marketingové komunikace až po prohlášení o používání palmového oleje. Po jednom víkendu mám sto chutí hodit kariéru hostesky za hlavu. Zapřela jsem se a zůstávám ještě pár směn. Po chvíli přecházím dělat promo žehliček a parních generátorů na elektra. Pokud nesnášíte žehlení, pak toto je cesta. Nejen že si vyžehlíte, co potřebujete přímo v práci, ale když si dáte měsíc pohov, tak žehlíte zcela dobrovolně i doma širokému okolí. Když to shrnu, tak to není jen o tom úsměvu. Člověk si musí sám na prodejně vyřídit vše, co nefunguje, aktivně lidi oslovit, komunikovat, argumentovat. Nesmírně mi to pomohlo v podání sama sebe. Už se nebojím jít za někým a něco po něm chtít. Je to potřeba udělat? Udělám to, nebudu stát v tom davu a čekat, že se stane zázrak. Netrvá dlouho a patřím k nejnej hoteskám svého zamření, ale žere to čas. Kdybyste potřebovali poradit s mixérem, kávovarem, žehličkou…. Není problém, parametry, vývoj ceny a možná i kódy dám dohromady z hlavy :-D, to je tak, když svou práci miluješ. … No a tady se ztratilo psaní blogu. … a taky trochu jsem chtěla popošoupnout se svým vztahovým životem, ale to by bylo na knížku plnou kratších fejetonů i delších vtipných povídek.

Zpět k výzvě. V říjnu jsem vynechala Dýňový chlebíček, zato jsem se vyřádila u šachovnice. Malinko mě mrzí, že paní, která výzvu pro Gurmet tvořila a spravovala jim facebook, tam už není. Je to znát, jde to z kopce. Za půl roku mě zaujala pouze jedna a ani té jsem se nezúčastnila. Uvidíme, jak se bude vyvíjet dál, třeba se můj zápal pro věc obnoví. Poslední výzvou byly šachy, po roce a půl se mi zázrakem (možná to bude tím rozbitým zrcadlem při focení) podařilo vyhrát. Smoothiemaker dostala maminka k narozeninám a já se tetelím opět nad fotkou v časopise. Užijte si recept, obsahuje trochu techničtější popis než obvykle. Od teď volím vlažnější tempo, méně brigád, více školy, více pečení, více sluníčkových dní.

recept pochází z časopisu Gurmet 11/2017, upraveno.