Mille-Feuilles

Krém: mléko 500 ml vanilkový lusk 1 ks cukr krupice 100 g žloutky 3 ks hladká mouka 40 g listové těsto 1 ks Poleva: mléko 500 ml cukr moučka 170 g bílky 1 ks citrónová šťáva 1 lžička hořká čokoláda 20 g

První den si uvaříme krém. V hrnci se širším dnem přivedeme k varu mléko se 2 lžícemi cukru a podélně rozříznutým vanilkovým luskem. Odstavíme, vydlabeme semínka z lusku a přidáme ke svařenému mléku. Žloutky se zbytkem cukru vyšleháme do světlé pěny, přimícháme mouku. Za stálého šlehání přiléváme horké mléko ke žloutkové pěně. Po zašlehání přibližně poloviny objemu nalijeme zpět všechno do hrnce a zahříváme na plotně do zhoustnutí. Krém neustále mícháme, aby se nesrazil. Krém uschováme v misce s překrytým povrchem potravinářskou fólií, aby nevznikl škraloup. V lednici vychladíme do druhého dne.

Z listového těsta si předkrájíme tvary nebo upečeme celé. Před vložením do trouby jej překryjeme druhým pečícím papírem a zatížíme druhým plechem. Pečeme 15 minut, sundáme horní plech a dopečeme ještě 10 minut.

Jeden bílek vyšleháme s citrónovou šťávou do tuhého sněhu. Přimícháme cukr. Čokoládu rozpustíme v mikrovlnce s kapkou oleje. Vychlazený krém přendáme do cukrářského sáčku s ušmiknutou špičkou nebo kulatou trezírovací špičkou.

Dezert sestavíme podle své vlastní fantazie. Správně se dezert skládá ze tří vrstev těsta a dvou vrstev krému. Horní plát těsta potřeme polevou. Čokoládou vytvoříme řádky a následně projedeme kolmo čistou špejlí. Dezert můžeme doplnit čerstvými malinami nebo borůvkami nebo jiným oblíbeným ovocem.

Poznámka na závěr: Z každého receptu si snažím vzít alespoň malé ponaučení. Ačkoli vím, že ne každý je chemik nebo vědec na tolik, aby přemýšlel o každé pitomosti prováděné v kuchyni, já se čas od času pozastavím nad pravidly a zákony, které nám ve škole vtloukali do hlavy. Věta, která mi proletěla hlavou: „Bílkoviny se v kyselém prostředí sráží.“ Ne neplatí to. Citrón je natolik slabý roztok kyseliny, že bílky se nesrazí a dokonce jdou i vyšlehat. Takže teď už to víte. Příště zkusíme další kuchyňský paradox ;-)