Rok s Gurmet výzvou

Skoro bych tomu ani nevěřila. Je to jeden rok, co jsem si zakoupila své první číslo Gurmetu a pustila se do cukrářské výzvy. Z počátku jsem se cítila velmi nejistě v tom, co si můžu a nemůžu při dovádění v kuchyni dovolit. Dnes už vím, že si na papír smím načmárat klidně zámek v oblacích a potom už je to celé na mých schopnostech a dovednostech.

První dortík jahodový Fraisier, dostala ségra k narozkám. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem nervózně čekala, zda krém ztuhne. Letní dvojčíslo přineslo Citrónový letní dort s borůvkami, kde jsem zjistila, že moje forma 20 cm není stejně velká jako forma 20 cm z redakce. Připálený korpus z trouby jsem škrabala velmi, velmi dlouho. Zářijové číslo představilo tradiční Harlekýn. Při kompletování snímku jsem se tehdy velmi zapotila. Na balkóně se teplota dostávala nad čtyřicet a čokoláda se při focení roztékala před očima. V říjnu jsem zavítala s pečením do své oblíbené Francie. Netradičním pojetím moučníku Mille-Feuilles jsem si přidala pár vrásek na čele a získala představu o „sladkém stavebním inženýrství“. Na podzim jsem potěšila čokoládomily ve svém okolí Tříčokoládovým dortem, bojovala nejen se silikonovými formičkami ale také s drobnými čokoládovými lístky. V prosinci jsem ozdobila nejkrásnější perníčky svojí kariéry a vychutnala si ve škole se spolužáky parádní Vánoční dort s neskutečnou adventní atmosférou. Na Silvestra jsem připravila jako tečku po slavnostní večeři zmrzlinové dortíky Aljaška. Tehdy jsem musela dělat opravdu velké psí oči na Ježíška, aby mi donesl flambovací pistoli. V únoru jsem s pečením zavítala do Bavorska a upekla stromový dort Baumkuchen . Největší pecka přišla s jarem v březnovém čísle. Arašídový dort s jahodovou marmeládou smrděl zatraceně málem… A to jsem už skoro v současnosti. Minule jsem ve zdravém duchu vařila, pekla, zdobila Mrkvový bezlepkový dort s quionoou.

A co tentokrát??? Květnová výzva pro odvážné s názvem Láskyplný Neapolitan nadchla mě i okolí. Možná se zdá, že dort obsahuje pouze tři korpusy a krému, co by se za nehet vešlo, a že musí být suchý a dusivý. Není tomu tak, šeredně se pletete. Americký typ korpusů obsahuje máslo a mléko, popř. podmáslí, takže chutná i mnohem lépe než bábovka. Já osobně nemám nejmenší problém sníst okrojky nasucho jen tak nenápadně nad dřezem. Pro zdobení jsem tentokrát zvolila mramorované boky, sněhové pusinky, na které slibuji recept už pár měsíců, a krémové růžičky. Květinky se na dortu objevit musely z jednoduchého důvodu – o víkendu peču na svatbu a cupcakes bych chtěla ozdobit ovocem, pusinkou a malou krémovou růžičkou, kvůli které jsem si pořídila pekelně drahou špičku a musela jsem ji nutně otestovat, než se s ní pustím naostro do zdobení ve velkém.

Žádná kuchyňská katastrofa se tentokrát neděla. Po dlouhé době jsem se držela celé dávky předepsaných surovin a i přesto z dortu nezbyl ani drobeček.

Proč se tedy pouštět do výzvy znova a znova? Tak zaprvé, mám obhajobu pro to, koupit si další cukrářské vychytávky do své sbírky špiček, karet, vykrajovátek, formiček, barviček, třpytek … Zadruhé nikdy nevím, kdy objevím Ameriku a lásku na celý život ať už ke kávě, na oslavu, do své jednou snad budoucí cukrárny nebo na pochmurnou náladu do postele. A zatřetí, mít sladký život s dortem každý měsíc se prostě vyplatí! ... no možná ... ÓTéPéčka by se u nás našla, ale my to hrdě nepřiznáme ;-)

Růžový Neapolitan

1 dort průměr 20 cm příprava 60 minut plus pečení 120 minut