Svatební dort roku 2017

Sebevražedná kombinace zkoušek pro tento týden splněna a já si ordinuju na pátek a víkend tvořivé volno. Vždyť se v neděli koná finále Svatebního dortu roku! Původně si plánuju během pátečního dopoledne povykrajovat kolečka na veškeré ozdoby. Nakonec nepovezu jednu sadu, ale dvě, takže až do čtyř se morduju s kolečky. Opouštím pražskou základnu a mířím domů doladit aranžmá a napéct cupcakes. V sobotu jedu sehnat bílé růže. Nikdy bych nevěřila, že to bude takový velký problém. V supermarketech mají všechny barvy růží jenom ne bílé, zato mají bílé tulipány. V pátém obchodě se na mě usměje štěstí a vítězoslavně nesu svazek napůl seschlých růžiček. Odpoledne se snažím slepit jednotlivé ozdůbky, ale obraceč času se mi třikrát rozpadá a já to vzdávám. Stejně by asi převoz nezvládl. Na zítřek mám stanovený cíl: Když neuspěju, tak budu alespoň nejkrásnější. Balím meruňkové šaty a bílou zástěrku. Doufám, že budu kočka ;-)

Zvoní budík. Mobil ukazuje 3:50. Prokřupat ztuhlá záda, hlavně doma nic nezapomenout a vyrážíme na cestu. Naštěstí přes noc nenamrzá silnice, takže jsme za hodinku a půl v Brně. V sále už kmitá jeden soutěžící za druhým, nosí se makety, instalují se 3D dorty, chystá se technika. Mně je přiřazen poslední nerezový stůl. Se soupeřkami prohazuju pár slov, instaluju svůj stojan a jdu na návštěvu a brownies koláč k Eff. Mám pár hodin času, než celá ta akce začne.

O půl desáté se vracím na místo činu. Tři "cupcakekářky" mají stoly připravené, ale jedna stále ještě nedorazila. Ta dobíhá až 15 minut před startem kategorie. Casino se pomalu plní návštěvníky a nám začíná běžet 90 minut na zdobení jedné sady pěti kusů cupcakes. Protože mám velice časově náročné ozdoby, tak jsem si je mohla přivézt předvykrájené. Začínám lepením některých částí obraceče času, aby stihl uschnout. Dále plním dortíčky kandovanými pomeranči a bíločokoládovým krémem. Už od první minuty si připadám jako cvičená opice. Jeden fotograf přede mnou, kameraman montuje stativ na levoboku, porotce mi stojí za zády. A navíc ty zpropadené gumové rukavice. No jen si to zkuste propracovávat fondán s latexem na rukách. Rozhodně žádná sranda. Následně lepím na střídačku všechny ozdoby najednou a snažím se zhluboka dýchat, aby se mi netřepaly prsty stresem při vkládání těch nejmenších koleček. Po necelé hodině skládám poslední kusy obraceče, když v tom se mi celý rozpadá. Velmi nahlas si u toho povzdychnu a pohodím rameny. No nestojí porotce hned vedle? Kouká na můj zoufalý výraz a ptá se, čím to lepím. Na odpověď, že královskou glazurou jen prohodí: „Však ono to bude držet, zkuste to ještě jednou.“ Fakt povzbuzující…

Přichází čas na improvizaci. Z formiček skládám podporu pro jednotlivé obroučky obraceče a lepím všechny kousky dohromady naráz. Zbytek je téměř hotový, tak si povídám s diváky. Nejkouzelnější okamžik je tvoření krémových růží pomocí kapkové trezírovací špičky. V okolí zní jenom „wow…“. Tuto velmi jednoduchou a efektní metodu Vám doporučuju se naučit. Spousta návodů je na youtube. Stačí zadat: butter cream roses. Odpočítává se posledních pět minut. Obraceč drží pohromadě silou vůle, jak mojí, tak ostatních, kteří viděli první nezdar. Pokládám jej na cupcake a obroučky pomalu klesají a klesají. Po chvíli se zastavují a drží! Nemožné se povedlo.

Porota ochutnává jednu sadu po druhé, pečlivě konzultuje a zapisuje si poznámky. Já mám konečně čas kouknout se pořádně na výtvory soupeřek. Některé z nich jsou k vidění níže.

   

Než přijde odpolední vyhlášení výsledků, tak mám zase spoustu volna. Několikrát si se zaujetím prohlížím makety dortů. Pokud Vás to zajímá, fotogalerie bude co nevidět na webu svatebnidortroku.cz, kde najdete i další informace o soutěži. Po obědě jsou na řadě veřejné ochutnávky dortů z hlavní kategorie (tzn. osm tří až pětipatrových dortů). Nejvíce mě oslovil čokoládový a mrkvový. Škoda, že v této kategorii mohou soutěžit pouze profesionálové.

Kolem třetí hodiny nastává okamžik vyhlášení. No, tak na poprvé žádný úspěch, ale úkol mise splněn. Slušelo mi to nejvíce ;-) Následně máme možnost se zeptat porotců, kde jsme udělali chybu a na co se příště soustředit. Po tomto rozhovoru jsem si jistá, že se sadou, jakou jsem si vymyslela, jsem předvedla to nejlepší, co šlo. Nikde se nepíše, že by bylo vhodné, aby každá ozdoba byla vyrobena ideálně jinou technikou, že mi vzali body za originalitu, protože nápad ozubených koleček měl už někdo před třemi roky… Z křišťálové koule věštit neumím, tak příště. Domů si vezu spoustu zkušeností a nápadů na realizaci dortů během roku a zároveň i nápady pro následující ročník. Teď už jen doklepat zkouškové a můžu se pustit do psaní článků, ve kterých mám ohromný skluz.

Starší

Blog

Novější