Jak zvládnout pečení bez úhony

Než spustím vlnu cukroví, mám pro tebe pár rad, tipů, doporučení, jak se z toho všeho nezbláznit.

1. PRŮZKUM – První věcí je rozhodnutí o počtu druhů, jejich množství, časové náročnosti a manuální zručnosti. Je zbytečné snažit se běhat, když nevíte, jak se postavit. Druhy vybírám tak, aby se zbytečně neopakovaly kombinace, jako třeba vosí hnízda nemáčím v čokoládě, protože vlašáky a krém s čokoládou jsou už v plněných oříškách. Je vhodné najít originální cukroví i klasiku, které nechutná stejně. Vždyť existuje tolik Vánočních chutí: kokos, čokoláda, ořechy, perník, citrón, pomeranč, skořice, punč… Je lepší jednotlivé chutě oddělit, než je splácat do jedné kuličky.
2. PLÁNOVÁNÍ – Pokud jsem už píct začala, tak mám svůj důvod. Je totální blbost držet se „doporučené“ doby začátku prosince nebo snad až Mikuláše. Děti mají besídky, my máme vánoční večírky a ty můžou být už i začátkem prosince a za jeden víkend nenapeču. Nejsem ani robot a ani si nechci tuto činnost znechutit. Já klidně peču některé druhy nadvakrát. Trošku teď, a když se to sní (nebo hrozí velmi brzké zmizení), tak udělám ještě jedno kolo.
3. BÝT REALISTA – I mně někdy ujede ruka a stane se ze mě megaloman. Je potřeba držet se při zemi. Ideální je, když po Vánocích zbyde sklaďáček a ten se strčí do mrazáku na pozdější použití. Rozhodně bych nikomu nezakazovala ujídání z balkónu před svátkama, že toho bude málo… většinou tak nechtěně rozdělíte prosinec na dvě všeobecně známé části: „Nežerte to!“ a „Proč to nikdo nežere?!“. Zakázaný ovoce chutná nejlíp, to je potřeba pochopit..
4. NAČASOVÁNÍ - Cukroví zabírá čas, a pokud mu nechci ubírat na kvalitě, tak se uspěchat nedá. Pokud má těsto odpočívat v lednici, tak odpočívat musí. Pokud peču druhy, které získávají na chuti uležením, tak je nemůžu upíct dva dny před konzumací. Naopak krémové kousky bych rozhodně v krabičce neskladovala týdny.
5. ROZPOČET SUROVIN – Vezmu kus papíru a sepíšu suroviny, které budu potřebovat. Následně projíždím jednotlivé recepty a připisuju množství (vynásobené dávkami!) jednotlivých surovin. Všechno podškrtnu, sečtu a napíšu nákupní seznam. Není nad to, když mi v půlce pečení dojde vanilkový cukr nebo pečící papír.
6. POMŮCKY – Zkontroluju stav náčiní v kuchyni. Formičky, plechy, váleček, cokoli by se mohlo hodit, je potřeba najít a oprášit z toho pavučiny. Já každoročně dohledávám malé kolečko na linecké….zajímalo by mě proč se mi furt schovává, kulišák je to.
7. SKLADOVÁNÍ – Všeobecně se mi nejvíc osvědčily velké ploché krabice („od kuřat“) vyložené potravinářskou fólií nebo alobalem. Pokud peču v malém množství, jsou super také plechové dózy, i když v nich cukroví hůř dýchá. Veškeré cukroví je lepší skladovat v chladu. Zimní počasí tomu nahrává, že je položím na balkón. Trošku je zrada v tom, že musím najít místečko, kde nebude svítit sluníčko a ani sněžit nebo pršet.
8. DĚTI – Znova plánovat. Příprava perníčků, kuliček, zdobení je perfektně zabaví. U lineckého bych je nezapojovala, je to dost emočně náročné samo o sobě…totéž u žabích hubinek a išelských dortíčků.
9. PŘÁTELÉ – Nejsu v tom sama. I ty sežeň kamarády/dky a pusťte se do toho společně. Každý doma připravte nějaké těsto a pak se sejděte, uvařte čaj nebo punč, zapněte rádio (případně koledy, pokud milujete vánoční atmosféru) a položte se do toho. Jedny ruce totiž většinou nestačí. Nejenže najednou začne práce odsýpat, ale zároveň poklábosíte a beztak přijdete na nějaký ten originální dárek pro své okolí.

Nádech, výdech, jdeme na to!

Starší

Blog

Novější