Adelajde.cz - Dorty pro radost O mně Recepty Blog Galerie E-shop Hledat
Archiv
Adelajde.cz - Dorty pro radost O mně Recepty Blog Galerie E-shop Hledat
Archiv
Jste zde: Adelajde > Blog > Výzva na druhou

Výzva na druhou

Ne vždycky jde všechno podle plánu. V klidu a v pohodě (hekticky a v brutálním tempu) si jedu zkouškové s nabitým programem a téměř nulovou možností zpožďování se, ulejvání, natož válení se někde venku na sluníčku a užívání si krásného léta. Nejvyšší level prokrastinace je chození vypomáhat při rekonstrukci nově otevřené kavárny Malý Eden naproti 3. Lékařské fakultě. Už v tuto dobu mám všechno hodně na háku a nervy stresem v kýblu, avšak štětka, štafle a kyblík barvy umí léčit všechny trable, zvlášť když se pracantům podává i skvělá káva. Na úkor toho všeho děsivě zanedbávám blog, za což se omlouvám. No vidíte … předevčírem jedna slečna z ročníku zjistila, že studuju dvě školy a ptala se mě, jestli dělám i něco jiného. Ve výčtu činností jsem na blog úplně zapomněla. Tak snad se k ní tento článek dostane a plácne se do čela ještě jednou.

No a už zpět k mému volníčku. V druhé polovině měsíce vždy peču výzvu Gurmetu. Ségra má narozky 24., takže chci péct v úterý, aby se dortík v lednici uležel. Né, že bych na pondělí, středu a pátek měla zápočet…nee, vůůůbec. A bác ho! V sobotu v noci když jdu spát, tak mě bolí bříško. Chvíli po půlnoci už budím ségru a jedeme do nemocnice. Tam si mě po výletě na rentgen a sono nechávají na pozorování s podezřením na slepák. V neděli odpoledne jdu pod kudlu a je jasné, že pondělní test nestihnu. Musím říct, že podruhé v životě mám totální okno toho, co se dělo (poprvé to bylo na maturitním večírku…). Jako nejhodnější pacient sice poctivě chodím a ležím, ale já se potřebuju učit a píct! V pondělí už posedávám u stolu nad učebnicí mikrobiologie, v posteli mi leží úvod do chirurgie, na počítači mi bliká onkologie. A mě se chce pořád strašně spát a břišní stěna si taky stěžuje na jakoukoli jinou než horizontální polohu. Světe div se, v úterý ráno mě pan doktor pouští domů s tím, že mám plnit klidový režim a držet šetřící dietu.

Když už jsem u toho jídla, tak nechápu, jak někdo nemůže nejíst, co podávají v nemocnici. Vzhledem k tomu, že od sobotního večera jsem nesměla jíst a do operace ani pít, tak jsem šilhala hlady už v neděli kolem poledne. V pondělí jsem smutnýma očima visela na sestřičce, jestli mi nepodá snídani. A ono nic… Na oběd jsem se dočkala. Tácek se nesl k mé posteli. Tramtadadá, poklop se zvedá a tam si lebedí jedna malá mistička na polívku. A co se válí v mističce? Nevábně vonící vývar bez ničeho s mírným zákalem na dně. Hlad je hlad, všecko ve mně mizí, nakonec nechutná špatně. Základní parametry splňuje: teplá, jedlá, slaná. Blíží se čas večeře a s natěšením očekávám něco k zakousnutí. Na tácku se třepe znovu onen vývar, jen o kapku lépe voní nebo jsem si už možná zvykla. V úterý ráno dva plátky tousťáku s fit flórou a Kravíkem pro mě znamenají švédské stoly. Takže poučeni: Nikdy si na nemocniční potravu nestěžujte, někteří jsou rádi, že dostanou aspoň smrdutou vodu ;-)

Výzva na druhou

Studium medicíny má i svoje bonusy, zvlášť když jste hospitalizováni ve fakultní nemocnici, kam chodíte na všechny praxe a výuku. Na ultrazvuku mě vyšetřoval pan doktor, který nám před pár týdny ukazoval a vysvětloval CT. Jako anesteziologa jsem měla pana doktora, který nás vyučoval první pomoci a ještě se mnou žertoval, jestli prý mám nějaký odborný dotaz k anestezii, když ji jako předmět máme až za rok ve čtvrťáku. Navíc je fajn, že sestry i doktoři s Vámi pak jednají na rovinu a nemusí vysvětlovat věci nevysvětlitelné pro neznalého. Na druhou stranu jsem se asi více bála, protože jsem tušila, co se bude dít, co se může pokazit. Ale stejně jsem z celého zážitku spoustu vytěžila. Například v pátek na zápočtu z chirurgické propedeutiky jsem si vytáhla otázku „předoperační péče o pacienta“. Tak podrobný popis bych bez této zkušenosti nikdy nezvládla dát dohromady.

Tak jo, je úterý a já doma lehám do postele a trochu si čtu skripta. Stejně většinu času spím. To však neznamená, že se na ty zápočty vykašlu. Poctivě ve středu sedím v posluchárně a vyplňuji bublinkový formulář, ve čtvrtek si nahrazuju ten pondělní a v pátek prezentuji své znalosti na chíře. V sobotu se konečně dostávám k výzvě.

Výzva na druhou

Kolem a kolem recept na výzvu nepřináší žádný zázrak. Tento dort okouzlí vhledem, nikoli však praktičností ani chutí. Moje rada tedy zní: „Použijte svůj oblíbený korpus a chutný krém, zdobení lze vždycky přizpůsobit.“.

Výzva na druhou

Jak na Pinata dort? Upečeme si alespoň dva vyšší korpusy, které jednou prořízneme. Na dva pláty položíme misku a vykrojíme jejich střed. Na spodní plný korpus naneseme krém, položíme děravý korpus, pomažeme, překryjeme dalším děravým korpusem. Do vniklé prohlubně nasypeme lentilky (Já jsem našla ve skříni jenom jedno malinkaté balení, takže jsem doplnila jedním platíčkem Toffifee a vůbec nikomu to nevadilo.). Překryjeme posledním korpusem a dort omažeme zbylým krémem. Je zcela na vás, jestli zvolíte seminaked nebo uhlazenou celistvou variantu. Trochu krému si však nechejte na kopeček zmrzliny. Na ten rozdrobíme středy korpusů a smícháme právě s tím krémem, vytvoříme kouli a strčíme ji na chvíli do ledničky.

Výzva na druhou     Výzva na druhou

Na polevu si nachystáme čokoládu. Pro použití barevných polev použijeme bílou a nějaké gelové barvivo. Smetanu přivedeme k varu, nalijeme ji na nalámanou čokošku do misky a mícháme do rozpuštění. Pro hořkou čokoládu platí poměr 1:1, pro bílou na dva díly čokolády jeden díl smetany (2:1). Necháme chvíli odstát, aby malinko ztuhla, a můžeme polívat. Nejprve namočíme zmrzlinový kopeček, plácneme ho do kornoutu a odložíme bokem. U dortu začneme vždy okraji, které necháváme stékat a poté doladíme střed. Na konec přiložíme zmrzku a posypeme cukrovým zdobením. Ze zbylé ňahňací hmoty lze vyrobit cake pops stejně jako zmrzku, jenom kuličky napíchněte na trubičky ;-)

To je z mé strany vše. Dort s pomocí okolí jsem upekla, ochutnat jsem díky své „skvělé“ dietě nemohla, takže príma, všechno „strašně“ príma…

Výzva na druhou

Adéla | 1.6.2017
StaršíStarší Zpátky do menuBlog NovějšíNovější
© 2016 Adelajde