Sušenky posledního soudu

Kouzlo naší babičky při vaření spočívá v jednoduchosti, rychlosti a skvělé chuti. Všechny recepty mají pár společných věcí: ideální odměrkou je jmenován přiměřeně velký hrnek, stačí pár surovin, vše se umíchá v jedné míse a udělá se to skoro celé samo. Je mi záhadou, kde na tyto recepty přišla, ale já se jich držím jako klíště. Už si ani nepamatuju, kdy poprvé jsem s ní pekla tyto sušenky. Proč se jmenují „posledního soudu“? To taky nevím… Jmenovaly se tak vždycky a tak jim tak říkáme pořád. Všichni víme, o co jde a měnit to ani já nehodlám. Je úžasně vtipný, když je donesu někam poprvé, jak si velká část lidí myslí, že jsou zdravé, když obsahují ovesné vločky, ale pokud sjedete na recept, tak taky zjistíte, že tady by se kalorie počítat raději neměly. U receptu bych mohla přepsat množství z hrnků na gramy, ale přišli byste o srandu při dumání nad výběrem toho IDEÁLNÍHO hrnku ;-)

Recept pochází z kuchařky mojí babičky.