Kurz Fox

Náhodou se nestane nic a to ani náhodou. Někdy tomu však osud chce a stane se přesně to, co se stát má.

Nemám v lásce řeči typu „Jedna paní povídala…“ zvlášť, pokud se týkají zkoušek a zápočtů ve škole. Posledních pět týdnů navštěvuju výuku kardiologie a pneumologie. Celou tu dobu se vzduchem linou zvěsti o závěrečném testu. I ségra, která tento test absolvovala před dvěma roky, tvrdí, že patří k těm obtížnějším. Letošní čísla částí ročníku, které jej již psaly, nejsou vůbec, ale vůbec povzbudivá. Neřadím se ke šprtům, tentokrát se však začínám učit opravdu s dvoutýdenním předstihem, ačkoli tempo prvních dnů není nijak oslňující. Poslední den makám jako šroubek. Pozitivní zjištění: Za jeden den jsem schopna přečíst 180 stran učebnice a s přimhouřeným okem se to i nadrtit.

Den D. Při rozdávání testů nám paní sděluje: „Pan docent XYZ pro tento test vytvořil úplně nové otázky z patologie.“ No hurá, přesně toto chceme všichni slyšet… Jasně, že spoléháme na to, že alespoň 50% testu budou vynesené otázky z předchozích let. A že těch starých otázek není málo. Nádherných 120 stran, multiple choise nula až čtyři správně. Test o třech částech (patologie, patofyziologie, farmakologie), každou napsat minimálně na 70% a celkově alespoň 75%. Vítejte na medicíně! Pokud jsem někdy měla špatný pocit nad písemkou jako teď, tak to byl naposledy test v prváku z imunologie (ten jsem s hódně velkou rezervou nezvládla). Odevzdávám a mizím v dál. Čeká mě super víkend, jdu přeci na dortovací kurz. Jakmile otevírám dveře od domu, tak mi cinká email na mobilu. Výsledky. To si pospíšili… Checht, ono to vyšlo. Jde se slavit. Jedno pivko, dvě pivka, tři… dál nebudu počítat.

První budík 6:55. Otevírám jedno oko, druhé oko, bojím se zvednout a zjistit, jak mi je. Mám ale žízeň, tak se pomaloučku opatrně překuluju. Na loktech dumám, jak sestavím dnešní harmonogram. Potřebuju vyrazit na bus nejpozději v 9:30, tak si dám sprchu, skočím na snídani na farmářské trhy, vezmu knížku, přečtu si kousek na sluníčku a dojdu rovnou na zastávku. To by šlo. Sedám si. Ouuu. Sotva sáhnu pro sklenici, napiju se, lehám a přesouvám budík na 8:00. Vrrrr, vrrrrr, vrrrr… Nejsem ještě zralá vstát, beru prášek na hlavu. 8:30, stále ještě nelezu z postele, ale mám nový plán. Doma nikdo není, včera nikdo nenakoupil, protože jediná osoba, co to mohla udělat, popíjela v hospůdce. V albertu si cestou koupím aspoň rohlík. 9:00 už musím. Jen pár kroků: oblíct, uvařit kafe, boty, brýle, batoh, zamknout, snídaně, autobus, metro. No hej mi není, ale na kurz Fox s Petu Cakes se nesmírně těším.

Dovolte mi pár slov navíc. Na cukrářské kurzy chodím ráda. Zúčastnila jsem se jich několika, od výroby pejsků, tvarování postaviček, royal icing, airbrush, přípravy sweet bar až po práci s čokoládou. Lektora si vybírám z nějakého důvodu. Většinou je to osoba, která mě zaujme, a teprve potom zjišťuji, zda kurzy vůbec vede. Jméno Petra Krátká jsem si zapsala na Svatebním dortu roku 2016. Vystavovala dort s obrázkem vlka (airbrush), nádherně modelovanou, jako živou vránou (doufám, že to nebyl krkavec) a březovou větvičkou. Začala jsem sledovat stránky na facebooku a na dalším ročníku opět obdivovala její práci. Vytvořila si vlastní postupy pro výrobu květin z jedlého papíru a tím se odlišila od všech ostatních. Chvíli mi trvalo najít správný termín a téma, které chci zvládnout, ale teď se to povedlo. Sedím na Černém mostě, před sebou mám dortovou maketu, spoustu barviček, tužku, štětec a vytištěný obrázek lišky.

Malování na maketu, tzn. polystyren potažený fondánem, vyniká několika mega výhodami. Neteče to v teple, není to měkké a můžete si to položit do klína místo toho, abyste dřepěli u hrany stolu a malovali na podklad ve vertikální poloze. Snad neprozradím žádné know-how. Způsobů jak přenést základní rysy obrázku existuje spousta, tak některý z nich jsme využily ;-) . A další instrukce byla jasná. Slyšela jsem ji již několikrát na kroužku malování v době svého začátku puberty a až tentokrát jsem se postupu držela zuby nehty. Začneme nejsvětlejším tónem barvy a budeme pokračovat vrstvou po vrstvě k tmavším tónům.

Základní tah štětcem? Budeme ťupat a ťupat a ťupat. Vždy si namočit štětec do barvy, utřít ho skoro do sucha a ťupat. Každý následující odstín je tmavší, ale po hodině moje oči tvrdí, že se vše tváří naprosto stejně. Zbytek těla si nestěžuje. Ideální aktivita pro člověka s kocovinou. Sedět na židli a ťupat. Celková doba ťupání je nakonec 5 hodin. Nekecám. Nikdy v životě bych neseděla v klidu na zadku a 5 hodin jela jeden piditah štětečkem za druhým, kromě dne s bolehlavem a žaludkem na vodě.

Při pauze na oběd mě neskutečně těší jedna věc. Nejsem v tom sama. Umím výborně péct. Vaření slaných jídel zvládnu, žádná gurmánská sláva to však není. Španělské ptáčky ode mne nečekejte. Po těstovinovém salátu leží v kuchyňce ke kávě Red Velvet sušenky slepované krémem. Beru jednu do ruky a cestou si kousám. Mňam. Ještě než se vrátím ke své židli, točím to zpět pro druhou. No a pak ještě „párkrát“. (Nějaký recept Red Velvet cookies jsem našla na webu a upekla je doma.)

Po dokončení čumáčku černou, konečně nejtmavší nejtemnější barvou, si zkoušíme techniku water colouring. Jak snadné, rychlé a krásné. A na závěr ten jedlý papír. Prásknu to na sebe, tak trošku jsem si to vyprosila ukázat právě na březovém listí. Bude to chtít trénink, ale zase technika navíc, kterou si myslím budu velmi ráda používat.

   

Na facebooku sleduju také stránku Divnolidi v MHD. Pevně doufám, že se tam nikdy nevyskytnu. Jezdím po Praze s kancelářskou židlí autobusem a kde čím vším, tentokrát s maketou dortu, která je celou dobu atrakcí pro spolucestující. Doma pokládám výtvor na poličku a mířím si to do postele. Nákup počká na zítra.

Chtěla bych Petře moc poděkovat za báječný kurz, spoustu skvělých rad a mimořádně lahodné sušenky, které pro nás připravila. Vidím to ještě na minimálně jeden kurz anebo taky více :-) .

Starší

Blog

Novější